Julius Jindřich Sasko-Lauenburský byl sasko-lauenburský vévoda z askánské dynastie, císařský vojevůdce, vlastník řady panství včetně panství Ostrov. Narodil se 9. dubna 1586 ve Wolfenbüttelu, v Dolním Sasku. Byl synem vévody Františka II. Sasko-Lauenburského a jeho druhé manželky Marie z Brunšviku-Wolfenbüttelu. V 16. a 17. století mělo Sasko-Lauenbursko asi 20 000 obyvatel a patřilo k nejmenším zemím Svaté říše římské. Aby se území majetkově nedělilo, nastupoval vládu nad ním vždy nejstarší syn. Ostatní synové vévody si museli hledat vlastní zaopatření bohatým sňatkem, církevní hodností, ale hlavně ve službě vojenské. Vzhledem k tomu, že Julius Jindřich byl v pořadí až čtvrtým synem svého otce, neměl naději na dědictví v rodném vévodství. Vydal se tedy ke studiu na univerzitách v Helmstedtu a Tübingenu, které ukončil roku 1605 ve Špýru. V letech 1605–1607 strávit mladý vévoda v Rouenu, kde se měl učit francouzsky a následně v letech 1608–1609 podnikl se svým bratrem Arnoštem Ludvíkem cestu do Anglie. Julius Jindřich byl tedy vzdělaným člověkem se zájmem o vědu. Po návratu z Anglie vstoupil do služeb švédského krále Gustava II. Po návratu ze severní Evropy vstoupil roku 1616 do císařských služeb a konvertoval ke katolické víře. Později v letech 1617–1618 velel pluku císařské armády ve Furlansku proti Benátské republice a poté také v Uhrách. Jako komorník císaře Ferdinanda II. byl pak vyslán jako vyslanec k dánskému dvoru Kristiána IV. V roce 1619 založil spolu s hrabětem z Althanu a vévodou z Nevers Řád Neposkvrněného početí, což byl rytířský řád na osvobození všech utlačovaných křesťanů, který byl v roce 1624 potvrzen papežem s názvem Ordo Militiae Christianae. Velikou příležitostí umožňující sasko-lauenburským vévodům znovu získat hospodářskou a politickou moc se stala třicetiletá válka. Julius Jindřich se postavil v té rozhodující fázi, v bitvě na Bílé hoře na stranu vítězů, Katolické ligy a císaře Ferdinanda II.
© Landesmedienzentrum Baden-Württemberg
Jako odměnu pak dostává majetek v západních, středních a severních Čechách. Poté, co roku 1623 dostal zástavu zkonfiskovaného ostrovského panství s městečky Hroznětínem a Perninkem, zakoupil ještě panství Toužim. V roce 1625 získal panství Ostrov dědičně. Své statky rozmnožil sňatkem s kněžnou Annou Magdalenou Popelovou z Lobkowicz, s níž vyženil panství Zákupy, Horní Polici, Buštěhrad a dům v Praze na Hradčanech. Dále zakoupil dvůr v Podbořanech, Děpoltovice, Hauenštejn a Ploskovice, a také Měděnec. Svá panství se snažil chránit před válečnými událostmi a rozvíjel zde rozsáhlou stavební činnost. První obyvatelné prostory poskytl zámek v Toužimi, nicméně již v polovině 30. let 17. století přemístil svou hlavní rezidenci sem do Ostrova. V rezidenčním Ostrově upravil starý šlikovský zámek, vybudoval rozlehlou zámeckou zahradu, označovanou za osmý div světa a rodové mauzoleum, kapli sv. Anny, jejíž stavbou vytvořil základ pozdějšího klášterního areálu. Když v roce 1656 zemřel jeho bratr August, stal se sedmdesátiletý český šlechtic také vládnoucím vévodou Saska-Lauenburska. Po vzoru svých českých panství se snažil zvyšovat ekonomickou úroveň válkou narušeného hospodářství i ve vlastním dědičném vévodství. U zámku v Lauenburgu nechal vybudovat zahradu podle ostrovského vzoru.
Julius Jindřich Sasko-Lauenburský zemřel 20. listopadu 1665, když mu zbýval necelý půlrok do osmdesátých narozenin. Zemřel v Praze za přítomnosti své ženy, dcery a druhorozeného syna Julia Františka. Poslední pomazání mu udělil světící biskup Daniel Vít Nastoupil. 24. listopadu 1665 pak byly jeho ostatky převezeny do Ostrova, kde byly uloženy do kaple sv. Anny.
Po smrti Julia Jindřicha v roce 1665 připadlo vévodství sasko-lauenburské jeho staršímu synovi Franzi Erdmanovi a česká panství převzal Julius František. Po jeho smrti zdědily jeho panství dvě dcery – princezny sasko-lauenburské, Anna Marie Františka, pozdější velkovévodkyně toskánská a Františka Sibylla Augusta, později markraběnka bádenská. Letošní rok byl nazýván sasko-lauenburským rokem, protože se k němu vztahovala řada výročí, z nichž nejvýznamnější bylo 350 let od narození Sibylly Augusty, markraběnky bádenské. Rody vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských zanechaly v Ostrově dědictví v podobě krásných barokních staveb, které dodnes obdivujeme. V rámci českého prostředí byl vévoda Julius Jindřich výraznou postavou, měl kontakty nejen s významnými aristokraty, ale například i se švédskou královnou. Nejen budováním svých paláců a zahrad vzbudil mnohou pozornost a zejména do Ostrova přitáhl kulturní vlivy běžné v říši.
Vévoda sice zemřel 20. listopadu 1665, ale jeho odkaz zůstal v Ostrově zachován dodnes.
