Jáchym Ondřej Šlik (1569 – 1621), hrabě z Passounu a Holíče se narodil na ostrovském zámku 9. září 1569 Anně Marii Ungnad von Suneck a Ludvíku (Julius) Šlikovi, kteří sídlili na nedalekém Hauensteinu – dnešní Horní Hrad nedaleko Ostrova. Jáchym Ondřej patří spolu se svým prapředkem Štěpánek Šlikem k nejvýznamnějších rodákům města Ostrova.
Jáchym Ondřej byl velmi vzdělaným člověkem, studoval na jenské universitě, kde byl několik let rektorem. Od roku 1606 se stal ředitelem konzistoře podobojí, byl nekatolického vyznání – protestantem. V roce 1611 za vlády Matyáše Habsburského se stal královským maršálkem. Odmítl přijmout Ferdinanda II. Habsburského za českého krále. Patřil mezi hlavní vůdce protihabsburské opozice, kdy se stal jejím hlavním mluvčím. Jako jeden z třiceti vládnoucích direktorů navrhoval na český trůn kandidaturu saského vévody a kurfiřta Jana Jiřího, kterého osobně velmi dobře znal z doby, kdy působil na saském dvoře v Drážďanech jako vychovatel saských princů. Zatímco však v Drážďanech roku 1619 o kandidatuře kurfiřta Jana Jiřího vyjednával, byl mezitím v Praze zvolen českým králem Fridrich Falcký. Orientace na luteránské Sasko se tak neprosadila a Šlikův vliv zeslábl. Po zvolení Fridricha Falckého českým králem se stal nejvyšším sudím a fojtem v Horní Lužici.
Po prohrané bitvě na Bílé hoře roku 1620 Jáchym Ondřej Šlik odjel z Čech. Byl na něj vydán zatykač, ale tajně se vrátil a uchýlil ke svým příbuzným na panství Redernů ve Frýdlantu, kde jej na rozkaz saského kurfiřta zajali. Byl převezen do Drážďan dne 8. března 1621 a 17. května téhož roku předán císaři a vsazen do Bílé věže na Pražském hradě k ostatním vzbouřencům. Byl odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku.
Jáchym Ondřej Šlik by dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze sťat jako první. V květnu 1622 kníže Karel z Lichtenštejna, královský místodržící v Čechách, po častých prosbách manželky – vdovy hraběnky Ursuly Sofie (Voršila Žofie) Šlikové a dalších příbuzných dovolil, aby byla Šlikova lebka sňata ze Staroměstské věže Karlova mostu a s veškerými obřady pohřbena k tělu. Kde se ostatky Jáchyma Ondřeje Šlika v současnosti nacházejí, se prakticky neví, ale jeho uťatá hlava je dodnes v majetku rodiny.
V roce 1998 byla lebka zkoumána českým antropologem a lékařem prof. MUDr. et RNDr. Emanuelem Vlčkem, DrSc. Tato expertíza potvrdila pravost lebky, i když nedošlo ke srovnání DNA s žijícími příslušníky rodu. Zároveň vznikla grafická rekonstrukce podoby Jáchyma Ondřeje Šlika.
Jáchym Ondřej byl třikrát ženat. S první manželkou Annou Marií Libštejnskou z Kolovrat měl tři děti: dvě dcery Annu Marii Sidonii a Elizabeth a jednoho syna Julia (Ludvíka). Druhou manželkou byla Anna Kateřina ze Smiřic. Třetí Ursula Sofie (Voršila Žofie) von Oppersdorf. Sňatek se uskutečnil dne 27. května 1612. Třetí žena přežila manžela o 28 let. Dcera Jáchyma Ondřeje Anna Marie Sidonie se roku 1600 provdala za Přemka (II.) ze Žerotína, druhá dcera Elizabeth za Alexiuse Berku z Dubé a jeho jediný syn Ludvík (1590 – 1623) zemřel záhy po svém otci roku 1623. Byl bezdětný a v letech 1613 – 1614 byl rektorem University Karlovy.
Po porážce stavů se cesty rodiny rozdělily. Jedna část emigrovala do luteránského Saska, zbytek rodu zůstal ve vlasti. Posledním žijícím příslušníkem mocného roku, který zůstal v Čechách, byl Jindřich (V.) Šlik (1580 – 1650), vzdálený bratranec popraveného Jáchyma Ondřeje. Jindřich (V.) velel pluku moravských stavů v bitvě na Bílé hoře. Byl rovněž zajat, konvertoval ke katolíkům a přešel do císařských služeb. Byl pod velením Albrechta z Valdštejna a měl za úkol na něj dohlížet. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna roku 1634 v Chebu získal Jindřich (V.) Šlik část jeho jmění ve východních Čechách – Kunštát, Kopidlno, Staré Hrady, Veliš, Ploskovice. Po Jáchymu Ondřeji Šlikovi pak Planou u Mariánských Lázní a Hauenstein. Jeho manželkou byla Anna Marie ze Salm-Neuburgu.
Později došlo k prodeji všech panství v západních Čechách a Šlikové natrvalo přesídlili do východních Čech poblíž Jičína, kde žijí dodnes.
