Na dohled Krušných hor, kousek od Karlových Varů, najdete Ostrov – místo, kde se projdete středověkými uličkami, objevíte barokní klenoty v rozlehlém zámeckém parku a omrknete unikátní architekturu 50. let. Každý kout tu má svůj příběh a dohromady tvoří dobrodružství, které vás provede více než sedmi staletími.
Ostrov – sedm století příběhů na jednom místě
Ostrov má kořeny v prvních desetiletích 13. století, kdy zde vyrostl románský kostel sv. Jakuba – dodnes nejstarší stavba města. Ve středověku tu bývalo rušné obchodní městečko, později se stal sídlem šlechtických rodů. Největší slávu zažil v 17. století, kdy se proměnil v barokní rezidenci s rozlehlým parkem a letohrádkem, který se stal perlou architektury.
V 19. století přišel průmyslový rozvoj, stavba železnice a výroba luxusního porcelánu. Po druhé světové válce se město výrazně rozrostlo v souvislosti s těžbou uranu v nedalekém Jáchymově – vznikla nová sídliště i stavby, které dnes patří k typickým ukázkám architektury 50. let.
Dnes je Ostrov městem, kde si můžete užít kouzlo historického centra, projít se barokním parkem, nahlédnout do klášterního areálu nebo objevovat kulturní akce, které oživují jeho ulice po celý rok.
První zmínky a středověký Ostrov
Ostrov se rozkládá na úpatí Krušných hor mezi Karlovými Vary a Jáchymovem. První osada vznikla pravděpodobně v prvním desetiletí 13. století díky Slávkovi z rodu Hrabišiců. Svědčí o tom i původní název Zlaukowerde, který se během staletí změnil v německé označení Schlackenwerth, tedy Slavkův Ostrov, pevné místo uprostřed bažinaté oblasti, obtékané říčkami Bystřicí a Otovým potokem. Nejstarší památkou je hřbitovní kostel sv. Jakuba (1224–1226), který nese prvky románské a raně gotické architektury.
Roku 1331 nazval Jan Lucemburský osadu „městem Ostrov“. Tehdy už mělo dnešní dispozici s podélným náměstím a uličkami kopírujícími oválný půdorys. Středověké hradby s třemi věžovými branami chránily kupce na obchodní stezce a ve městě pravděpodobně stál už i farní kostel zasvěcený dnes sv. Michaelu archandělu a Panně Marii Věrné. Řada ničivých požárů změnila několikrát tvář města. Jenom klenuté sklepy dokládají dodnes jeho středověký původ. Dnešní vzhled starého města určila především stavební činnost po posledním velkém požáru v roce 1866.
Éra Schliků a těžba stříbra
Ostrov, Přemyslem Otakarem II. začleněný mezi královská komorní města, se v 15. století stal městem poddanským, majetkem hrabat Schliků. Jejich podnikání, výnosná těžba stříbra, změnila rychle malou blízkou osadu Jáchymov v jedno z nejbohatších měst země. Období Schliků v Ostrově dokládá jen několik náhrobníků, fragmenty nástěnných maleb v hřbitovním kostele, některé stavební prvky staré radnice a podzemí požárem zničeného Schlikovského zámku.
Sasko-lauenburská rezidence
Roku 1625 získal Ostrov vévoda Julius Heinrich Sasko-Lauenburský a přetvořil jej ve svou reprezentativní rezidenci. Přestavba a výstavba Schlikovského zámku, rozlehlý zámecký park, pohřební kaple rodu a v její blízkosti založený piaristický klášter s latinskou školou jsou svědectvím jeho velkorysé stavební koncepce. Výstavba pokračovala i za vévodova syna, Julia Františka, který dokončil velkolepou kompozici zámeckého parku, nazývaného „osmým divem světa“, stavbou Letohrádku v jeho centru. Tato raně barokní, centrální stavba, vybudovaná v letech 1674–1683 pod vedením stavitele Abrahama Leuthnera a bohatě vyzdobená italskými malíři štukatéry, je dnes sídlem Galerie výtvarného umění.
Ostrovskému dvoru dodávali lesku četní umělci. Z nejvýznamnějších Jan Kašpar Fischer (1656–1746), dvorní kapelník a skladatel a stavitel Michael Ludvík Rohrer (1683–1732). Toto období uzavírá v Ostrově stavba Paláce princů a kamenický skvost – Bílá brána.
Badenské a habsburské období
Sňatkem s poslední princeznou Sasko – Lauenburskou, Franciskou Sibyllou Augustou (1675–1733), v roce 1690 přešel Ostrov do majetku markraběte Ludvíka Viléma z Badenu. Věno i mimořádné schopnosti bohaté české nevěsty pomohly vybudovat novou markraběcí rezidenci ve válkami zničeném Badensku – v Rastattu. Tyto historické souvislosti vedly až k partnerské smlouvě, uzavřené mezi Ostrovem a Rastattem v roce 1991.
V 19. století patřil Ostrov jedné z větví císařského rodu Habsburků, velkovévodům z Toskany, až do roku 1918. Toto století formovalo především vnější vzhled měšťanských domů a radnice. Znamenalo také počátky průmyslového rozvoje města (huť, později továrna na lepenku; 1873 založená porcelánka s výrobou luxusního porcelánu zn. PULS) a s nimi zavedení elektrické energie, stavba silnice a železnice.
20. století a poválečný růst
V letech 1918–1938 patřil Ostrov – s necelými sedmi procenty českého obyvatelstva – k Československu. V roce 1939 muselo české obyvatelstvo město opustit a zámek byl přeměněn na koncentrační tábor.
Po roce 1945 se město rychle měnilo. Na rozdíl od staletého vývoje starého města trval růst nové části Ostrova necelých padesát let. Intensivní těžba uranové rudy v Jáchymově vyvolala rozsáhlou bytovou výstavbu s širokou občanskou vybaveností. V rychlém sledu byl postaven kulturní dům, nemocnice, obchodní dům, koupaliště, sauna. Ve volné krajině, v bezprostřední blízkosti starého Ostrova vyrostlo tak rozměrné sídliště, jehož koncepce i zdobný styl dokládají tendence padesátých let u nás. Namísto různých odvětví uranového průmyslu, která tu do šedesátých let převažovala, charakterizovala průmyslovou skladbu Ostrova výroba mobilních buněk, obytných kontejnerů nebo komponentů pro automobilový průmysl, dále pak výroba a opravy elektronických přístrojů stejně jako tradiční, již od roku 1889 přetrvávající odvětví papírenského průmyslu – výroba lepenky. Ostrov proslul také výrobou trolejbusů pro tuzemský i světový trh pod značkou Škoda Ostrov.
Ostrov dnes
Ostrov si zachoval pověst města mladých. Každoročně se tu koná Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana, hudební festivaly i rozmanité výstavy. Opravené památky, zámecký park a živá kulturní scéna dávají městu unikátní spojení historie a současnosti.
