Jaroslav Šlezinger byl akademický sochař, kterému nebylo dopřáno umělecky vyzrát a projevit v plné míře svůj talent. Zemřel nemocný, vyhladovělý a utýraný ve svých 44 letech v pracovním táboře komunistického režimu v Ostrově – Vykmanově.
„Nad život, nad smrt, nechť svoboda je navěky nám!“
Jaroslav Šlezinger (*29. 4. 1911 v Jemnici, + 2. 8. 1955 v Ostrově – Vykmanově
Dětství
Malý Jarek se narodil 29. dubna 1911 v Jemnici na Třebíčsku chudým rodičům. Otec zemřel v první světové válce. Již v dětství Jaroslav rád kreslil a modeloval a díky podpoře učitele jemnické školy mu bylo umožněno svůj talent rozvíjet. V letech 1936 – 1939 absolvoval velmi úspěšně Akademii výtvarných umění v Praze.
Koncentrační tábor
V souvislosti se studentskými demonstracemi byl 17. listopadu 1939 sochař (a v té době již profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Brně) zatčen a odvlečen německými okupanty do koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Zde vymodeloval z rozžvýkaného chleba sousoší „Zaváté šlépěje“, znázorňující jeho matku a snoubenku.
Krátký šťastný život
Po propuštění (v roce 1942) žil načas spokojeným životem. Oženil se, v Jihlavě si zřídil vlastní ateliér, v manufaktuře zahájil výrobu ručně malovaných hraček a v roce 1944 se mu narodil syn Petr. Jaroslav začal znovu vyučovat. Byl oblíbeným a žádaným sochařem, stoupal i na společenském žebříčku. V roce 1946 vytvořil monumentální pískovcové sousoší „Zaváté šlépěje“ – podle někdejšího chlebového vzoru z koncentračního tábora. Bohužel, stejně jako ostatní jeho díla (např. socha prezidenta T. G. Masaryka v životní velikosti), bylo sousoší záhy režimem zničeno.
Uvězněn
V roce 1949 byl Jaroslav Šlezinger po vykonstruovaném procesu, spolu s dalšími 23 muži, zatčen a odsouzen za činy, které nikdy nebyly spáchány. Rozsudky byly kruté: tři tresty smrti, dvě doživotí, celkem 258 let těžkého žaláře a 250 tisíc korun pokuty. Také ztráta volebního a občanských práv a konfiskace všeho majetku.
Jaroslav Šlezinger, s trestem 25 let těžkého žaláře, byl nejprve vězněn v jihlavské věznici, kde byl dozorci nucen k tvorbě různých sochařských a řezbářských maličkostí.
V průběhu let 1951 – 1952 byl internován do tábora nucených prací Ostrov – Vykmanov, vězni nazývaného likvidační („L“), kde v tzv. „Věži smrti“ patřil k těm, kteří zcela bez ochranných pomůcek třídili v otřesných podmínkách radioaktivní uranovou rudu. Tak jako většina vězňů, Šlezinger zemřel na následky ozáření a rakovinu plic.
V Ostrově
Nad průčelím ostrovského Domu kultury na Mírovém náměstí je umístěno sousoší tří postav v nadživotní velikosti, symbol komunistické propagandy, k jehož vytvoření byl Šlezinger násilím přinucen. Potají při této práci modeloval drobné reliéfy čtrnácti zastavení Křížové cesty, které jsou dnes umístěny v kapli sv. Floriána v ostrovském klášterním areálu. Jsou doprovázeny autentickými verši, ve kterých se Kristovo utrpení prolíná s mučivými zážitky autora a jeho spoluvězňů. V kapli je také umístěn Šlezingerův sádrový reliéf sv. Judy Tadeáše se srdečným věnováním milované manželce a synovi. Na oltáři stojí dvě smutkem zahalené ženské postavy, kopie sousoší Zaváté šlépěje.
Ačkoli čas, vyměřený nadanému sochaři pro uměleckou tvorbu, byl příliš krátký a jeho život bolestný, jeho šlépěje nezůstanou zaváté…
