Smutný osud pohřbených
Z neuveřejněného rukopisu Ostrovské kostely a kaple – Alfred Wolf / 1898 – 1970 / překlad Mgr. Zdenka Čepeláková
Otevřeným vstupním otvorem se sestoupilo po 10 až 12 kamenných schodech do vlastního prostoru hrobky, která již byla zcela prázdná. Rakve byly dosud nevysvětleným způsobem nepozorovaně ukradeny. Lze si představit váhu jejich hmoty. Kovové rakve jsou podstatně větší než dřevěné, k tomu bylo třeba předpokládat, že vévodové sasko – lauenburští jako nádhery milovní páni měli rakve umělecky bohatě zdobené. Starosta Miebes a také moje matka tyto obrovské rakve viděli ještě na místě. Byly tam také rakvičky princů.
Informace pamětníků o počtu i vzhledu rakví se liší. Když v letech 1896 až 1897 přijely sestry křesťanské lásky, hrobka již byla vypleněná. Rakve ukradeny a ostatky vévodských zemřelých pohozeny na zemi. Klášter byl opuštěný a bydlel tu jen domovník. Lidé přicházeli a odcházeli podívat se na kostel či knihovnu. Co v té době muselo být rozkradeno je bezpříkladné.
Zpustlý stav hrobky mi byl vylíčen takto: Pozůstatky mrtvých ležely na zemi. Různé části plesnivých brokátů mezi kostmi. Malí princové a princezny byli opřeni o zeď jako loutky. Protože muži vévodské rodiny byli pohřbíváni v mnišských kutnách byly tu určitě i zbytky látky. To co bylo přiloženo do rakví zloději odnesli. Tento stav trval až do roku 1922-23, kdy sestry daly hrobku do pořádku. Koupily kovovou rakev, posbíraly kosti a uložily všechno do hrobky klášterního kostela. Posbíraly i všechno ostatní a hrobka byla vyklizena. Zbytky látek, plíseň a prach byly spáleny v klášterní zahradě. Sestry Rilindis a Reinhilde o tom vyprávěly: “Když plameny zachvátily zbytky z rakví, stoupala z nich vůně jako kadidlo a kouř z ušlechtilého dřeva”. Zbožné sestry to vnímaly jako Boží zásah. Ještě větší bylo bylo překvapení, když při sbírání popela nalezly 4 zlaté dukáty. Mince byly asi zašity do oděvů. Vůně, která stoupala z ohně měla svůj důvod asi v tom, že těla byla balzamována nebo že do rakví bylo vkládáno různé koření, zabraňující zápachu. Vévoda Julius František byl například mnoho týdnů vystaven na márách v klášterním kostele.
Popel z pozůstatků byl uložen do plechové schránky a prof. Anton Miebes k tomu napsal latinskou listinu. Schránka s popelem byla pak uložena pod sochu sv. Josefa v klášterní zahradě. Rakev s kostmi došla klidu až do roku 1943. Slečna Anna Maria Renner, která prováděla inventarizaci markraběcího bádenského archivu, pobývala již druhé letní prázdniny v Ostrově. Rozhodla se prozkoumat také kosti vévodských zemřelých. V srpnu sestry otevřely obě hrobky. Musely být trochu odsunuty kostelní lavice a vyzvednuto několik prken, aby bylo možné do hrobky vstoupit. Byl položen elektrický kabel, aby bylo možné při dobrém osvětlení pořídit snímky. Zúčastnění otevřeli kovovou rakev a prohlíželi kosti. Rakev byla téměř plná. Sestry přes kosti položily bílý závoj. Slečna Dr Renner pořídila přesný popis kostí. Zřejmá byla lebka vévody Julia Františka, kterou bylo možno poznat podle obrazu zemřelého. Rozeznat se daly také hlavičky dětí. Odpoledne jsme rakev ozdobili květinami a břečťanem, sestry přinesly svíce a konaly se bohoslužby za mrtvé. Pak jsme hrobku opět uzavřeli. (Tolik Alferéd Wolf)
Dnes jsou všechny krypty v klášterním kostele prázdné a ostatky jsou neznámo kde.
Podle archivních dokladů / SOA Plzeň, Vs Ostrov Kart.19. – Pamětní kniha kláštera, byli do sasko-lauenburské pohřební kaple uloženi:
Julius Heinrich von Sachsen-Lauenburg
16. 4. 1586 – 20. 11. 1665
Uložen počátkem roku 1666
Anna Magdalena von Sachsen – Lauenburg
+ 7.9.1668
Vdova po Juliu Jindřichovi, rozená Lobkowitzová, ovdovělá Kolowratová,
Franz Julius Heinrich
+ 4. 11. 1673
Pravděpodobně dítě Františka Sasko Lauenburského
Maria Hedwig Augusta von Sachsen – Lauenburg
16.9.1641 – 23.11.1681
Rozená von Pfalz – Sulzbach, ovdovělá Arcivévodkyně Rakouská, manželka Julia Františka. Zemřela v Hamburku, převezena do Ostrova
Julius Franz von Sachsen-Lauenburg
16.11.1641 – 30.9.1689
Leopold Wilhelm
1695 – 1696
Syn Ludwiga Wilhelma von Baden- Baden a Franzisky Sibylly Augusty rozené Sasko –Lauenburské
Maria Franziska markraběnka Bádenská
6. 6. 1633 – 7. 3. 1702
Rozená Fürstenbergová, vdova po Leopoldovi Wilhelmovi von Baden-Baden, teta Ludwiga Wilhelma von Baden-Baden. Zemřela v Lovosicích, převezena do Ostrova
Karl
1728 – 6. 7. 1734
Syn Ludwiga Georga von Baden-Baden, vnuk Ludwiga Wilhelma von Baden
