Osudy habsbursko-lotrinské druhorozené linie se odvíjejí od sňatku Marie Terezie, arcivévodkyně rakouské, královny uherské, královny české a markraběnky moravské, s Františkem Štěpánem Lotrinským. Sňatek se konal 12. února 1736 ve Vídni. František Štěpán získal 12. července 1737 výměnou za Lotrinsko, které podstoupil Francouzům, Toskánsko, neboť roku 1737 umírá poslední toskánský velkovévoda z rodu Medicejských Gian Gastone. Jeho manželkou byla Anna Marie Františka, princezna sasko-lauenburská, vnučka Julia Jindřicha Sasko-Lauenburského, který získal v roce 1625 dědičně ostrovské panství a je zakladatelem místního klášterního areálu – Posvátného okrsku i zámecké zahrady – tzv. osmého divu světa.
Marie Terezie se Štěpánem Lotrinským přesídlili po úmrtí císaře Karla VI. z Florencie do Vídně, kde se musela podle ustanovení Pragmatické sankce ujmout svých panovnických povinností. František Štěpán tedy nevládl v Toskánském velkovévodství přímo, ale přes Regentskou radu se sídlem ve Florencii. Nastartoval reformy, ve kterých dále pokračoval jeho třetí syn Petr Leopold. Po smrti svého bratra Josefa II., který neměl mužské potomky, se musel Petr Leopold ujmout vlády v habsburské monarchii jako císař Leopold II. Vládu v Toskánsku převzal jeho druhorozený syn Ferdinand III., prvorozený syn František, později znám jako císař František I. (František II.), odešel s ním do Vídně.
Osudy Ferdinanda III. byly velmi dramatické a spjaté s osudy ostrovského panství a městem Ostrov. Díky neklidné situaci v Evropě bylo v roce 1799 Toskánské velkovévodství obsazeno napoleonskými vojsky a Ferdinand III. musel odejít do exilu. Nejprve se usadil ve Vídni. Ztráta Toskánska mu byla nejdříve kompenzována získáním Salcburska, později také Würzburska, které bylo povýšeno na velkovévodství. Později musel opustit i toto území a získal finanční kompenzaci, za kterou si pořídil bývalé šlikovsko-sasko-lauenburské panství v Ostrově (1808). Ferdinand III. žil ve své rezidenci ve Würzburku, v letech 1806 –1814 byl velkovévodou würzburským. Po Napoleonově porážce se vrátil zpět do Toskánska, kde mu byl vídeňským kongresem titul velkovévody navrácen. Po jeho smrti v roce 1824 přešlo toskánské velkovévodství do rukou jeho syna Leopolda II. Dokázal zemi stabilizovat a povznesl Toskánsko mezi vyspělé evropské státy. Stal se posledním vládnoucím habsbursko-lotrinským panovníkem v Toskánsku, které musel vzhledem k politické situaci v roce 1859 definitivně opustit, tím zde skončila 122-letá vláda tohoto rodu. Nejdříve byl přijat císařem Františkem Josefem I. v Schönbrunnu, který jemu a jeho rodině poskytl útočiště. Leopold II. se později vzdal toskánského trůnu ve prospěch svého nejstaršího syna Ferdinanda IV., který se stal titulární hlavou toskánské linie habsbursko-lotrinského rodu, ale ani jeden z nich se již do Toskánska jako panovník nevrátil.
Leopold II. odešel přes Vídeň do Čech na své ostrovské panství. Do Ostrova dorazil se svojí rodinou 10. září 1859. Po první vyjížďce po okolí vyjádřil vztah k Ostrovu slovy: „Bude se mi líbit moje panství, doufám, že ho povedu k většímu rozkvětu. Líbí se mi venkovský život.“ Své panství pečlivě spravoval, rekonstruoval zámek i park, podporoval místní spolky, věnoval značné prostředky na subvence pro piaristickou kolej, opravy městských staveb i místní chudé. Byl natolik oblíben, že ho představitelé města 23. února 1861 jednomyslně zvolili starostou Ostrova, další volby následovaly v roce 1864 a 1867. Leopold II. si toho velice vážil, což vyjádřil slovy: „Byl jsem zvolen starostou Ostrova, je to vyjádření lásky dobrých lidí ke mně.“ Později pobýval spíše na svém panství v Brandýse nad Labem. Ostrov však často navštěvoval, panství osobně kontroloval a aktivně se zúčastňoval zasedání městské rady, městských i spolkových slavností. Při jednom ze svých pobytů sepsal v roce 1867 na ostrovském panství i svoji závěť. V ní neurčil, komu po jeho smrti panství připadne. Zemřel při návštěvě Říma 29. ledna 1870. Jeho druhá manželka Marie Antonie Bourbon-Sicilská, se kterou měl celkem 10 dětí, žila po jeho smrti na zámku Orth u Gmundenu v Rakousku. Ostrov po dlouhém jednání získal jeho nejstarší syn Ferdinand IV., který od roku 1866 až do své smrti byl jako hlava toskánské linie habsbursko-lotrinského rodu již jen titulárním toskánským velkovévodou.
Zdroj: Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestovatel, Toskánští Habsburkové v Ostrově (Eva Gregorovičová), Toskánští Habsburkové na ostrovském panství – sborník, publikace k výstavě apod.
