Rozvoj výroby porcelánu na Karlovarsku předurčily zásoby kvalitního kaolinu, dostatek dřeva i hnědého uhlí. Díky tomu zde vznikly desítky porcelánek, jejichž výrobky byly důležitým exportním artiklem i v meziválečném Československu.
Rozvoj specializovaného školství
Karlovarská keramická škola vznikla v roce 1922 přestěhováním nejstarší odborné keramické školy (Fachschule für Tonidustrie und verwandt Gewerbe) založené v roce 1872 ve Znojmě. Na začátku roku 1925 byla otevřena nová budova školy ve čtvrti Rybáře. Postavena byla podle projektu arch. Hermanna Schutta ve stylu art deco a na svoji dobu byla po všech stránkách špičkově vybavená. Bylo zde zřízeno i výzkumné pracoviště, odborná knihovna, vlastní muzeum keramiky a porcelánu.
Expozice porcelánu
Už při velkorysém projektování školní budovy řeší architekt i nedílnou součást umělecké a řemeslné výuky, kterou je poučení, úcta a pokora k odkazu předchozích generací. Vznikl proto výstavní či muzejní sál s pečlivě vypracovaným a slohově jednotným výstavním systémem, který se začal zaplňovat dary domácích i zahraničních podnikatelů, podporovatelů a profesorů školy, kteří stáli u jejího zrodu.
Sbírka historického porcelánu, příspěvková organizace, dnes už bývalé Střední průmyslové školy keramické v Karlových Varech, která od roku 2015 nese název Střední uměleckoprůmyslová škola, mapuje období v časovém rozmezí 1880 – 1960. Představuje celkem reprezentativní průřez porcelánové produkce, především předních českých porcelánek 19. století.
Nejstarší exponáty pochází z německého Rauensteinu – koflík s talířkem 1780, Klášterce nad Ohří – koflík 1800, Míšně – konvice, mlékovka, koflíky před 1800 a konvice z Horního Slavkova.
Sbírka Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech je pak doplněna spíše ukázkami než ucelenou kolekcí předních světových porcelánek z Německa, Rakouska, Anglie, Japonska, Číny, Dánska, Francie a Holandska.
Sbírku určil a odborně zpracoval v letech 1976 – 1977 PhDr. Jiří Vykoukal.
